Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tento materiál je příručkou pokročilých bojových technik se zbraní i beze zbraně, určenou policejním a vojenským jednotkám zvláštního nasazení. Věnuje se výcviku členů pořádkových a vojenských sborů, operujících ve značně rizikových podmínkách.

Uvedené obranné techniky jsou vlastně kombinacemi několika bojových stylů, přičemž sem byly zařazeny pouze ty nejúčinnější, které byly navíc pečlivě přizpůsobeny pro účely boje proti teroristům i záchranných akcí na osvobození rukojmí. Techniky boje beze zbraně i techniky střelby zde uvedené jsou určeny výhradně pro boj zblízka, pro případy, kdy nelze užít žádných konvenčních metod boje. Příručka Boj zblízka obsahuje:

Zásady boje beze zbraně

Psychickou přípravu

střelbu na velmi krátkou vzdálenost - pro pokročilé

Boj v místnosti a přepadové akce v omezeném prostoru

Zadržení střelné zbraně a odzbrojení protivníka

Chování a dění po přepadu

Jednání a zacházení s rukojmími nebo zajatci

"Boj zblízka" je příručkou zásadního významu nejen pro členy operačních týmů, ale i pro organizátory, velitele, zásobovače a taktické instruktory. Tato kniha bude ku prospěchu nejen týmům SWAT/HRT, ale i protidrogovým jednotkám, tajným agentům, vojenské policii i pochůzkářům. Techniky uvedené v této knize jsou snadno pochopitelné, je možno se jim brzy naučit a v praxi jsou velice účinné.

Boj beze zbraně a zvláštní výcvik se zbraní je potencionálně velice nebezpečný druh činnosti a při nácviku bez řádné organizace nebo bez dozoru zkušeného instruktora by mohlo dojít k vážným zraněním nebo i k usmrcení kolegy. Tréninkovým metodám uvedeným v této knize, by se měli učit pouze pečlivě vybraní a řádně vycvičení muži pořádkových a vojenských jednotek pod přísným dozorem kvalifikovaných instruktorů a velitelů týmů. Každý jednotlivý muž, který prochází výcvikem pro zvláštní operace by měl jednat jako bezpečnostní technik a měl by neustále bedlivě sledovat, nejsou-li náhodou porušovány bezpečnostní předpisy.

Autoři a všichni ostatní, kteří přispěli svými znalostmi k vydání tohoto materiálu, odmítají jakoukoli zodpovědnost za případné zneužití těchto výcvikových materiálů. "Boj zblízka" byl původně určen pro účely výcviku kvalifikovaných a zkušených členů bezpečnostních nebo vojenských sborů, aniž by bylo úmyslem autorů znesnadnit jim práci tím, že by se příručka dostala do nepovolaných rukou.

1. PŘEHLED

Boj zblízka obsahuje veškeré způsoby boje a rozvíjí schopnosti, které je nutno ovládat nejen pro to, aby člověk přežil střetnutí s nepřítelem, ale pro to, aby zvítězil, a zvítězil rozhodujícím způsobem. Výuka zahrnuje širokou oblast způsobů boje, které je nutno si osvojit, od boje beze zbraně, přes bojovou střelbu až po pokročilé způsoby týmové práce a spolupráce. První část této se věnují boji beze zbraně, v části IV. Jsou uvedeny nebezpečnější až smrtící techniky.

BOJ ZBLÍZKA - BEZE ZBRANĚ

Dříve, než se čtenář vrhne na techniky boje zblízka, měl by se seznámit se základy, na nichž tyto techniky spočívají. Boj beze zbraně má sice "ve skutečném životě" jen málo společného se způsoby boje uváděnými na stříbrném plátně, oba způsoby však vycházejí z orientálních bojových umění. Tím však veškerá podobnost naprosto končí. Choreografové hollywoodských bojových scén si vybírají techniky, které jsou vizuálně nejpůsobivější a k vůli dramatickému efektu bojové scény neskutečně prodlužují. My jsme naopak vybrali ty nejjednodušší a nejbrutálnější techniky, jejichž pomocí lze ukončit konfrontaci ještě dříve, než by se mohla vyvinout v jakýkoliv druh boje.

Techniky boje zblízka musí být takové, aby bylo možno je snadno zvládnout, provedení by mělo být co nejjednodušší, zároveň však musejí být natolik razantní, aby byly dostatečně účinné. Na konfrontaci, při níž jde o život, není nic krásného.

Orientální mistři velice dobře chápali a znali cenu opakování při nácviku různých bojových pohybů, neboť jen tak se z naučených technik mohly vyvinout reflexivní reakce. V současných programech výuky boje se zbraní a při nácviku sebeobrany v pouličních soubojích užíváme téže metody. Má-li se totiž naučená technika vybavit a účinně použít i v extrémně stressových situacích, musí být natrénovaná naprosto správným způsobem a mnohokrát nacvičena a procvičena. Policisté, kteří byli vycvičeni metodou důkladně propracovaných scénářů taktické střelby, mají daleko větší šanci přežít než ti, kteří se cvičili pouze ve střelbě na klasický terč. Ve stressové situaci dokáže podvědomí reagovat dobře nacvičeným způsobem daleko rychleji, než dokáže vědomá mysl vybavit techniky, uložené pouze v paměti. Je to známý mechanismus podmíněného reflexu. Totéž platí o souboji zblízka a boji beze zbraně.

Znalost bojových umění nebo kontaktních sportů je sice jakous takous výhodou, při pouličních soubojích by však byla zcela nedostatečná a již vůbec není zárukou přežití, není-li doplněna aplikacemi na skutečné situace. Ve skutečném životě neexistují v boji o přežití žádná pravidla ani hranice a není zde žádných rozhodčích. Ke konfrontacím dochází bleskurychle, bez varování, v temných zákoutích. Potom je nutno reagovat reflexně a účinně. Jediným způsobem, jak se naučit takto reflexně, je dokonale se naučit daným technikám, do detailu pochopit každý pohyb a často je opakovat v podmínkách co možná nejrealističtějších.

Náš program boje zblízka užívá sice prvků z juda, aikida, boxu a pouličního boje, jeho nejhlubší základy však najdete převážně v karate, které se navzájem liší různým provedením nebo i začleněním příslušných technik, filosofickým pojetím i tréninkovými metodami.

Některé styly dávají přednost měkkým krouživým pohybům, jiné naopak kladou velký důraz na techniky nohou a kopy. Podle našich zkušeností je k tomu, aby techniky boje zblízka byly skutečně účinné, nutné, aby se skládaly převážně z krátkých tvrdých úderů, které je možno provést velice rychle, a to i v nepříznivých podmínkách. Tomuto účelu nejlépe vyhovuje styl SHOTCKAN karate, který je sice stylem veskrze tradičním, klade však důraz převážně právě na tvrdé a rychlé techniky, které je nutno opakovat znovu a znovu, až se stanou zcela reflexními pohyby.

Tím však není řečeno, že by všichni nositelé černého pásu v SHOTOKAN karate byli v důsledku svého stylu a umění smrtícími živými zbraněmi. Mnohý černý pás utrpěl v pouličním boji hanebnou porážku z toho důvodu, že nepochopil "pravidla" boje skutečného světa. Prvním pravidlem, které je nutné znát je to, že žádná pravidla neexistují a všechno se smí. V ostatních případech buď karatista přecenil vlastní schopnosti nebo podcenil protivníka.

Správné udržování rovnováhy je nezbytné nejen pro fyzický boj zblízka, ale i pro přesnou střelbu. A proto zde tak zanedbáváme techniky kopů. Avšak právě tak, jako eliminujeme všechny techniky, které mají nízkou nebo zanedbatelnou účinnost, nezříkáme se jakékoli techniky, která by mohla mít své opodstatnění ve specifických podmínkách. Boj bývá rychlý a nelze předvídat, k jakým situacím může dojít. Proto čím širší repertoár technik člověk ovládá, tím větší má šanci nejen přežít, ale i v boji zvítězit.

Samozřejmě, že nestačí si tuto knihu přečíst. Techniky je nutno se pečlivě naučit a neustále je opakovat, stokrát, tisíckrát, a to doslova, až vám přejdou do krve jako ostatní běžné denní

ÚLOHA BOJE ZBLÍZKA PŘI ZVLÁŠTNÍCH OPERACÍCH

Každý student, který se zabývá historii vojenství dobře ví, že boj muže proti muži je součástí bojového výcviku již od úsvitu věků. Tento výcvik vždy byl a dosud je výtečným prostředkem k získání sebekázně, dobré fyzické kondice, činorodosti a schopnosti kontrolované, řízené agresivity bojovníků.

Mnohé policejní i vojenské sbory zařazují do svého výcvikového programu prvky a techniky karate, juda a boxu. Jedním z nejvýznamnějších a nejprospěšnějších výsledků tréninku v oblasti bojových umění je sebedůvěra, kterou člověk získává z fyzické převahy nad ostatními. Přichází také uvědomělé poznání, že v boji není místa pro hněv a že není radno přestat se ovládat. Ruku v ruce se ztrátou rozvahy totiž přichází iracionální chování a neadekvátní jednání, které může vést jedině k porážce. Ve skutečném životě bude člověk, který má dostatek důvěry ve své schopnosti, při fyzickém ohrožení vykazovat více sebeovládání a v daleko méně případech bude reagovat nepřiměřeně.

Dnešní mužská populace téměř zcela postrádá tak důležitý povahový rys pro tyto situace , jako je bojový duch. Po dlouhá období byl v minulých staletích každodenní běžný život vlastně neustálým bojem o přežití. Civilizace, zákony a ustálená pravidla chování potlačila mnohé základní bojové instinkty. Muž, který hodlá vstoupit na kolbiště, musí v sobě probudit onoho bojového ducha. Již gladiátoři ve starém Římě museli projít bojovým výcvikem a teprve pak jim bylo dovoleno bojovat v aréně na život a na smrt.

Boj zblízka, bojová umění a tréninkové programy boje beze zbraně jsou účelnými prostředky k tomu, aby se probudil tento dřímající lev , aby v sobě muži našli chuť bojovat a přitom dokázali ovládnout a účelně řídit svou agresi žádoucím směrem a způsobem. Bojovník se musí naučit správně pracovat s touto schopností a vlastně stránkou své povahy jako s parním ventilem.

Nechť se však čtenář nedomnívá, že boj beze zbraní je univerzálním lékem na všechny potíže. V jistých situacích je nezbytné uchýlit se i k smrtícím taktikám, například k tomu, aby byl použit ostřelovač nebo ke střelbě na velmi krátkou vzdálenost. Za boj zblízka se v některých oblastech považují pouze nesmrtící techniky, ve skutečnosti však tento název zahrnuje všechny druhy boje na velmi krátkou vzdálenost - smrtící i nesmrtící. Záleží pouze na tom, jak člověk v tom kterém okamžiku zhodnotí danou situaci, jak se rozhodne a jaký způsob bude právě v té chvíli považovat za oprávněný.

Zvláštní jednotky určené pro osvobozování rukojmí (HRT), již dávno poznaly, že je třeba ovládat alespoň některé formy boje beze zbraní, které by mohly být použity v případech, kdy použití smrtících prostředků je buď riskantní nebo ne zcela oprávněné. To se týká například situací, kdy jsou zločinci buď neozbrojení, nebo nezletilí, kdy rukojmí propadají panice a není možné odhadnout, jak se zachovají nebo v případě, že se do akce nevhodně vměšují kolemjdoucí či shromážděný dav přihlížejících.

Jedním z takových případů je například usměrnění a zneškodnění rodinných příslušníků při zatýkání zločince doma. Obdobná situace může nastat v případě, že rukojmí byli drženi v zajetí tak dlouho, že se mezi nimi a únosci vyvinul jistý druh sympatií (Stockholmský syndrom). V obou případech může dojít k tomu, že se neozbrojení, emočně vybuzení civilisté budou snažit zabránit přepadové jednotce ve zneškodnění nebo ve střelbě na ozbrojené teroristy nebo zločince.

Může se také stát, že zbraň, která měla být použita, selže a delikvent je příliš blízko, než aby bylo možno sáhnout po jiné zbrani. Členové přepadového oddílu musí umět jednat reflexně v útoku i v obraně tak, aby dokázali přemoci útočníka i bez použití střelné zbraně. Nebo alespoň odrazit útok tak, aby získali čas a prostor pro uvedení své zbraně znovu do provozu.

PŘIZPŮSOBIVOST A PRUŽNOST ROZHODOVÁNÍ

To jsou klíčové body veškerého taktického plánování, které vyžaduje širokou paletu možností, z nichž je možno vybírat. Techniky boje beze zbraní tohoto programu boje zblízka rozšíří a vhodným způsobem doplní techniky a taktiky, které již zvláštní oddíly ovládají.

STŘELCI - OCHRÁNCI

Střelec je obvykle muž ( nebo více mužů), který je při operacích SWAT/HRT nejspíše schopen zneškodnit delikventy, když je nutno použít smrtící síly. Obvykle se vybírají z dobrých střelců na velmi krátkou vzdálenost, kteří v týmu pracují. Je pouze logické, že se pro tuto práci vybírají nejlepší z mužů - a někteří prostě střílejí lépe než ostatní.

V případech, kdy je zvláštní oddíl vysílán do akcí, při nichž bude třeba zneškodnit delikventy, kteří "pravděpodobně" nebudou ozbrojeni, to jest například v sídlech gangů, při pouličních nepokojích nebo vzpourách vězňů, musí členy týmu, kteří jsou určeni ke zneškodnění delikventů holýma rukama, krýt ozbrojení střelci. Ozbrojená ochrana neznamená střelce s dlouhými puškami ani ostřelovače rozmístěné v prostoru. V těchto případech je každému jednotlivému muži beze zbraně přičleněn jeden anděl strážný v podobě střelce s pistolí. Jestliže se situace vyhrotí, nebo jestliže delikvent sáhne po zbrani, předejde se tímto opatřením zbytečným ztrátám na životech nebo se alespoň ušetří spousta času.

TÝM

Všichni členové pořádkových nebo vojenských jednotek zvláštního nasazení musí prodělat ucelený výcvik boje zblízka, nejen tedy pouze nácvik přepadových situací. Obvodní jednotky, kontrolní orgány, ostřelovači, velitelé, radisté i lékaři a zdravotnický personál by měli mít alespoň základní průpravu v boji zblízka a obzvláště v oblasti boje beze zbraní. Je sice pravda, že nejpotřebnější bude tento výcvik u jednotek přepadových, avšak boj zblízka by se měl stát základním součástí výcviku všech jednotek zvláštního nasazení.

K tomu, aby byl nácvik co nejplynulejší a nejrychlejší, by bylo vhodné, aby všichni členové daného týmu měli následující vlastnosti:

dobrou fyzickou kondici

inteligenci, psychickou stabilitu a zralost

silnou osobní motivaci

chuť se učit a trénovat

schopnost individuálního myšlení a smysl pro součinnost a spolupráci v týmu

Důležitou součástí nácviku boje zblízka je zlepšování fyzické kondice a posilování, protože aspekty boje beze zbraně jsou už svou přirozenou povahou ryze fyzické. Člověk by měl mít nejen dostatek tělesné síly a vytrvalosti, ale musí být také rychlý, ohebný a pružný. Všichni členové jakéhokoli týmu by měli aktivně provozovat nějaký sport nebo jinou činnost, která zvyšuje celkovou odolnost organismu a posiluje hlavně partie trupu. Pak může být čas, určený k doplňujícími tréninku boje zblízka využit strečinkem a cvičeními posilujícími specifické svalové partie nebo jednotlivé svaly.

Nedoporučujeme před nácvikem samotného boje zblízka jako přípravné cvičení běh na deset mil. Tým nesmí být unaven, ale naopak odpočinutý a zcela tělesně i psychicky bdělý, aby se mohl naučit novým technikám rychle, řádně a bez zbytečného přemáhání únavy. Samotný nácvik boje zblízka je dost náročný a není třeba se předem příliš rozcvičovat. Zcela postačí 10-15 minutová zahřívací rozcvička, složená převážně ze strečinkových prvků.

INSTRUKTOR

Ne každý nositel černého pásu v oblasti bojových umění je dobrý instruktor pro nácvik boje zblízka, právě tak, jako ne každý mistr ve sportovní střelbě je dobrým instruktorem taktické střelby. Instruktor pro boj zblízka by měl mít tyto vlastnosti a kvalifikace:

důkladnou přípravu v nácviku boje beze zbraní

dobré znalosti o moderních zbraních a výzbroji vůbec

zevrubné praktické znalosti v taktice boje v malých skupinách

výtečnou schopnost komunikace a být učitelem

schopnost demonstrovat vše, čemu vyučuje

odpovídající tréninkové vybavení

osvědčený specifický tréninkový program

zkušenosti a trpělivost

schopnost motivovat

Instruktor si musí umět získat respekt svých svěřenců již v prvních hodinách výcviku. To je možné pouze prostřednictvím své skutečné fyzické přítomnosti hlubokých znalostí, schopností demonstrovat to, čemu vyučuje a ochoty podělit se o své zkušenosti se všemi členy týmu.

VÝCVIKOVÝ PROSTOR

Výcvik boje zblízka je možno rozdělit do tří skupin:

1) Boj beze zbraní a obranné techniky

2) Střelba na velmi krátkou vzdálenost a boj v místnosti

3) Týmové taktické scénáře

Boj beze zbraní lze cvičit téměř kdekoli, venku, na cvičišti i v tělocvičně. Je však výhodné mít stálou tělocvičnu, kde je možné zavěsit boxovací pytle a rozložit po zemi žíněnky, není to však zcela nezbytné. Klíčovým faktorem je to, aby trénink probíhal bez zbytečného vyrušování.

Nácvik střelby vyžaduje však střelnici vybavenou taktickými terči a stěnami. O této záležitosti pojednává vyčerpávajícím způsobem "Trénink se zbraní po pokročilé" pro jednotky určené k osvobozování rukojmí.

K tomu, aby byl trénink co nejrealističtější, je třeba vybudovat dům pro ostrou střelbu ("zabijácký dům"), který má několik možných vchodů a umožňuje vypracovat několik různých komplexních scénářů osvobozování rukojmí. Tam, kde není možné takový dům vybudovat, bude muset stačit několik dřevěných stěn, vztyčených a rozestavěných ve vhodné kombinaci.

VYBAVENÍ

Tréninkové vybavení pro boj zblízka lez rozdělit do dvou kategorií: individuální přepadová výstroj a pomůcky pro nácvik boje zblízka.

Boj zblízka je nakonec možné trénovat v plné taktické výstroji včetně neprůstřelné vesty , zbraní, plynové masky, rukavic, kápí, vysokých bot a batohů. V počátečních stádiích tréninku je však daleko prospěšnější, kdy bude mužstvo trénovat pouze v kalhotách od uniformy , botech (vysokých) a flanelové košili.

Je důležité, aby se nové techniky učili bez vyrušování, rozptylování, a aby výstroj nebyla příliš těžká, takže by se cvičící příliš brzy unavil. Žáci budou schopni se lépe soustředit, jestliže se budou cítit pohodlně a nic jim nebude bránit či překážet v pohybu. Když však novou techniku již dobře ovládnou, musí nacvičit ještě její užití v reálných podmínkách, to znamená s plnou výstrojí, aby poznali omezení, které může zapříčinit zakrytí periferního vidění kápí nebo přílbou, aby si zvykli na omezenou možnost pohybu a na váhu výstroje, která také ovlivňuje rychlost a rozsah pohybů.

Tréninkové pomůcky pro nácvik boje beze zbraně jsou: boxovací pytle, úderové rukavice, boxerské rukavice a přílby, chrániče k nácviku úderů; gumové nože a pistole, žíněnky pro nácvik pádů, tenisové míčky, kterými po sobě cvičenci házejí a tím si cvičí reflex pro úhybné manévry a rychlost reakcí.

Také staré zbraně, které již nefungují, je možno dobře využít k nácviku odzbrojování delikventů. Při těchto příležitostech zbraně obvykle upadnou na zem nebo jsou odhozeny stranou. K tomu se ideálně hodí staré, rozbité a nefunkční zbraně. Je však dobré je označit například výrazným barevným nátěrem, aby nebylo možné je zaměnit za zbraně skutečné.

Nesmíme zapomenout na poslední součást tréninkového vybavení pro boj zblízka - plnou lékárničku. Při nácviku boje zblízka je téměř nemožné vyhnout se občasnému fyzickému kontaktu a členové přepadových oddílů jsou přece jen poměrně bojovné povahy. Není tedy nouze o šrámy, tržné rány, modřiny a boule, z nichž některé vyžadují ošetření. Sáčky s ledem do značné míry omezí vznik opuchlin a otoků, takže se dotyčný může vrátit k tréninku poněkud dříve, než kdyby nechal přírodě volný průběh a tudíž příliš mnoho nezamešká. Také pružné obinadlo se mnohokrát dobře hodí ke zpevnění vykrouceného zápěstí nebo podvrtnutého kotníku.

Je nutné vynaložit co největší úsilí, aby nedošlo ke zbytečným poraněním a na cvičence bedlivě dozírat. Avšak přes veškerou snahu je téměř nemožné některým zraněním zabránit. Je to kombinace Murphyho zákona a humanity.

PROGRAM NÁCVIKU BOJE ZBLÍZKA

Boj zblízka by měl být jednou z prvních fází základního výcviku týmu. Měl by následovat bezprostředně po základním výcviku se zbraní a ještě před výcvikem pokročilých technik jako je vniknutí do objektu s pomocí výbušnin, výsadek z helikoptéry nebo přepad letadla.

Schopnost vniknout do objektu a ovládnout prostor je základním prvkem operací SWAT/HRT. Aspekty boje beze zbraně a boje zblízka naučí muže těchto oddílů rychlosti, smyslu pro rovnováhu a pohybu se zbraní.

Boj beze zbraní a střelbu na velmi krátkou vzdálenost je možno vyučovat odděleně jako dva různé druhy tréninku, v konečné fázi je však nutno oba druhy výcviku spojit tak, aby celkový trénink odpovídal realitě a situacím, které se vyskytují ve skutečném životě.

Pouze aplikace rozličných jednotlivých technik v týmové práci a praktických situacích mohou mít pro úspěch akce skutečnou cenu.

Minimální tréninkový program boje zblízka pro policejní týmy SWAT sestává z desetidenního soustředěného výcviku, kdy se dopoledne cvičí střelba a odpoledne boj beze zbraní. Kdyby se totiž trénoval boj beze zbraní jako první v pořadí, mohlo by se stát, že cvičenci budou mít ruce a zápěstí příliš unavené nebo dokonce bolavé, takže by nebyli schopni dobře střílet.

Prvních pět dnů bude věnováno výuce základních bojových technik a opakování z oblasti rychlé reaktivní střelby. Dalších pět dnů se bude intenzivněji trénovat a nacvičené techniky se budou provádět v podmínkách zvýšené zátěže či stressu, např. s plnou výstrojí, s osobami kladoucími větší odpor, útočníci budou agresivnější nebo silnější, nácvik vniknutí do objektu s ostrou střelbou a mnohočetné terče.

Vojenské a národní protiteroristické týmy by měly věnovat deset dnů pouze základnímu kursu a pokračovat dalších deset dnů Programem pro pokročilé, Mezi jednotlivými programy by měli mít žáci dostatek času k poléčení všech boulí a šrámů i proto, aby se naučené dobře vrylo do paměti. Každý jednotlivý program by měl být zakončen zkouškou (testem), aby bylo možno posoudit dosažené vědomosti a schopnosti dalších účastníků i úspěšnost a efektivitu práce instruktorů.

Je třeba, aby všichni členové týmu i nadále čas od času prošli dalším kursem, který by jim pomáhal oživovat a udržovat si již získané schopnosti a zkušenosti v boji zblízka. Tyto techniky se mohou stát reflexními pouze neustálým opakováním a praxí. Dvakrát do roka by se měli zúčastnit speciálních kursů také instruktoři, aby si známé techniky vylepšili a případně se naučili dalším, novým technikám.

Myslím, že toto není v airsoftu nějak časté ale může se to hodit.